Soudobé podněty v pedagogice tělesné výchovy I

Haag (1989) mluví o Pedagogice sportu jako o subdisciplíně sportovní vědy, která pracuje se vzdělávacími aspekty tělesné aktivity (sport, hra, tanec atd.), Piéron (1993) jako o disciplíně, která poskytuje vědecká data o vzdělání a profesionální přípravě v různých souvislostech na poli sportu a sportovní aktivity (škola, sport, aktivní rekreace). Jednotlivé kapitoly v této monografii přispívají k rozvoji této vědní disciplíny. Úvodní část je věnovaná integračním a sociálním aspektům tělesné výchovy. Jde například o využití. žonglování (jako psychomotorické aktivity) pro jedince se speciálními potřebami nebo o zařazení žáků se zdravotním oslabením do povinné tělesné výchovy, kde je zdůrazněna výchovná stránka této integrace i pro zdravé žáky. Další část monografie je zaměřená na osobnost učitele, aktivizační metody a podmínky pro výuku tělesné výchovy. Učitel tělesné výchovy utváří nejen vědomosti a dovednosti, ale i žádoucí návyky, postoje a názory žáků. Pedagog by měl volit metodické postupy tak, aby žáci získávali poznatky vlastními aktivitami. K tomu všemu potřebuje vhodné podmínky pro výuku. Ty ovlivňují efektivitu výchovy a vzdělávání ve školní tělesné výchově. Monografii uzavírají kapitoly, které se věnují clům tělesné výchovy a sportu a sportu jako sociálně zaměřením na vzdělávací oblast Člověk a zdraví a pohled na fair play ve světle problémů současného sportu. Zde jde především o prohlubující se propast mezi zájmovými volnočasovými sportovními aktivitami na jedné straně a dynamikou elitního profesionálního sportu na straně druhé. Dnešním cílem tělesné výchovy je rozvoj a udržení pohybové aktivity jako součásti podpory zdraví. Důraz na masovost sportování jako celoživotní volnočasové zájmové kondiční aktivity je považován za společensky nejdůležitější stránku budoucího vývoje sportu.